Tým válec pracuje
Stále pracujeme na našem cvičení Types of spaces, cihlová ulička s různými místnůstkami u tabačky ve Španělsku, která vznikla v rámci festivalu Concéntrico.
Už se nám ale doslova začíná stavět model pod rukama. Nejdříve však ještě přidávám skicu, kde jsme řešili nějaké poslední nápady, jak orientovat naše cihličky ze zadaného materiálu. Dostali jsme úzkou dřevěnou překližku 90 cm dlouhou a jednotný rozměr kostky 18x18 cm (což tedy platí hlavně pro ty, kteří dělají krychli, že). Nakonec jsme stejně zůstali u klasického skládání. Je to sice nejvíce práce, ale nemusíme nějakým složitým způsobem řešit, aby nám to vůbec drželo pohromadě.
Zkusili jsme si to tedy rozměřit a rozhodli jsme se, že nejlepší bude dělat "cihličky" dlouhé 3 cm. Tím pádem nám s vynechaným místem pro dveře vychází jeden půlkruh na šest kusů. Na spojování jsme dostali drát, takže jsme vymysleli, že každou kostičku dvakrát provrtáme a následně je budeme "navlékat". Abychom byli schopni udělat rovnou hranu vstupního otvoru, vyrobili jsme si i nějaké poloviční 1,5 cm dlouhé s jednou dírkou.
Ještě jsme se zamýšleli (a pořád jsme konečně nerozhodli), jak budou vypadat vstupní otvory. Chceme to prostě vyzkoušet, co bude vypadat nejlépe. Rozhodně obojí nebude jen obyčejný obdélník :D. Chceme zhruba zachovat proporce, napadlo nás jedny prostě pobořit a udělat je ve stylu "praskliny", podobnou těm otvorům, kterými rozbijeme celistvost zdí (viz skicy). Šárka přišla s dobrým nápadem udělat vstup do trojúhelníku, na to budeme potřebovat nařezat speciálně dlouhá dřívka, ale chci to zkusit zrealizovat. Červeně jsou v návrhu zobrazené dráty, kterými celou konstrukci spojujeme (pro pochopení nutnosti řezat speciální délky a skloněné hrany). Za mě to vypadá pomalu nejlépe a nejcivilizovaněji, jestli to tak můžu říct. Náš nápad rozbitých dveří je prostě jako vstup do jeskyně :DD.
Pořád se v našem týmu držíme tohoto půdorysu. Na posledním ZANu jsme skončili, protože nám už došel drát, takže jsme nemohli dodělat celé kolečko, ale chceme zasadit příčku přímo do obvodové zdi, aby celý model držel jako jeden celek. Dírky jsou navržené tak, aby to šlo a pomocí polovičních cihliček zaskládáme případné nesrovnalosti. Stejně tak se držíme navržených "prasklin", zde na fotce zkouška skladby ještě bez drátu.
A zde už s dráty. Některé cihličky se nasazují lépe, na jiné musí člověk zatlačit větší silou, ale tento systém funguje a výsledek bude opravdu bytelný. Na druhé fotce ještě jedna vychytávka. Takovéto dírky jsme udělali do spodní vrstvy, abychom tam dráty mohli ohnout, aby pořádně držely, ale aby zároveň cihly mohly stát rovně na podložce.
A na závěr fotka našeho týmu. Anet je největší chlapák z nás tří, protože se neohroženě (a dříve než já s Petrem) vrhla k pile, ani jednoho z nás tam nepustila a všechno nařezala ona :D. Každý jsme dělali na nějakém přístroji, takovou malou manufakturu jsme vytvořili. Každopádně mě to neskutečně bavilo a těším se, jsem moc zvědavý na výsledek. Nejen náš, ale finální modely všech týmů.
Už se nám ale doslova začíná stavět model pod rukama. Nejdříve však ještě přidávám skicu, kde jsme řešili nějaké poslední nápady, jak orientovat naše cihličky ze zadaného materiálu. Dostali jsme úzkou dřevěnou překližku 90 cm dlouhou a jednotný rozměr kostky 18x18 cm (což tedy platí hlavně pro ty, kteří dělají krychli, že). Nakonec jsme stejně zůstali u klasického skládání. Je to sice nejvíce práce, ale nemusíme nějakým složitým způsobem řešit, aby nám to vůbec drželo pohromadě.
Zkusili jsme si to tedy rozměřit a rozhodli jsme se, že nejlepší bude dělat "cihličky" dlouhé 3 cm. Tím pádem nám s vynechaným místem pro dveře vychází jeden půlkruh na šest kusů. Na spojování jsme dostali drát, takže jsme vymysleli, že každou kostičku dvakrát provrtáme a následně je budeme "navlékat". Abychom byli schopni udělat rovnou hranu vstupního otvoru, vyrobili jsme si i nějaké poloviční 1,5 cm dlouhé s jednou dírkou.
Ještě jsme se zamýšleli (a pořád jsme konečně nerozhodli), jak budou vypadat vstupní otvory. Chceme to prostě vyzkoušet, co bude vypadat nejlépe. Rozhodně obojí nebude jen obyčejný obdélník :D. Chceme zhruba zachovat proporce, napadlo nás jedny prostě pobořit a udělat je ve stylu "praskliny", podobnou těm otvorům, kterými rozbijeme celistvost zdí (viz skicy). Šárka přišla s dobrým nápadem udělat vstup do trojúhelníku, na to budeme potřebovat nařezat speciálně dlouhá dřívka, ale chci to zkusit zrealizovat. Červeně jsou v návrhu zobrazené dráty, kterými celou konstrukci spojujeme (pro pochopení nutnosti řezat speciální délky a skloněné hrany). Za mě to vypadá pomalu nejlépe a nejcivilizovaněji, jestli to tak můžu říct. Náš nápad rozbitých dveří je prostě jako vstup do jeskyně :DD.
Pořád se v našem týmu držíme tohoto půdorysu. Na posledním ZANu jsme skončili, protože nám už došel drát, takže jsme nemohli dodělat celé kolečko, ale chceme zasadit příčku přímo do obvodové zdi, aby celý model držel jako jeden celek. Dírky jsou navržené tak, aby to šlo a pomocí polovičních cihliček zaskládáme případné nesrovnalosti. Stejně tak se držíme navržených "prasklin", zde na fotce zkouška skladby ještě bez drátu.
A zde už s dráty. Některé cihličky se nasazují lépe, na jiné musí člověk zatlačit větší silou, ale tento systém funguje a výsledek bude opravdu bytelný. Na druhé fotce ještě jedna vychytávka. Takovéto dírky jsme udělali do spodní vrstvy, abychom tam dráty mohli ohnout, aby pořádně držely, ale aby zároveň cihly mohly stát rovně na podložce.
A na závěr fotka našeho týmu. Anet je největší chlapák z nás tří, protože se neohroženě (a dříve než já s Petrem) vrhla k pile, ani jednoho z nás tam nepustila a všechno nařezala ona :D. Každý jsme dělali na nějakém přístroji, takovou malou manufakturu jsme vytvořili. Každopádně mě to neskutečně bavilo a těším se, jsem moc zvědavý na výsledek. Nejen náš, ale finální modely všech týmů.
Komentáře
Okomentovat