Cestou necestou, Prahou (ne)Prahou

Jedu za tebou,
metrem, pod muzeuuum...

Ve středu 12. října jsme se vydali na celodenní procházku Prahou a jak bylo avizováno, byla to opravdu jízda. Podle hodinek jsem udělal přes 23 000 kroků a nachodil nějakých 20 km. Každý jsme měli připravený kraťoučký referát na nějakou stavbu po cestě a tenhle formát se mi moc líbil. Hodně jsme chodili, ale zároveň byl čas si oddechnout a poslechnout si nějakou zajímavost. Já osobně bych vyzdvihl návštěvu Veletržního paláce, kde nás paní krásně provedla, dostali jsme se i na střechu. Zároveň na ten dům měla trochu jiný pohled, když tam každý den pracuje, ale jako historička architektury nám měla hodně co říct. Věděl jsem, z jaké doby palác cca je, to člověk vyčte na internetu, ale nevěděl jsem například, že je to jenom jeden dům z celého komplexu, který měl vzniknout, ale k realizaci nikdy nedošlo. Nebo také jsem si nedokázal pořádně představit, jak takový veletržní palác fungoval, co se tam dělo a odehrávalo. To třeba mně osobně paní objasnila. A doufám, že se zapojíme do nějakého toho jejich projektu, třeba zase vylepit něco na podlahu papírovou izolepou, nebo nějak jinak pojednat prostor. To by mě bavilo a doufám, že se k tomu dostaneme. Dále mě zaujalo povídání v CAMPu, kde nám byla představena činnost IPR. Jako tušil jsem, ale nečekal jsem tak velkou organizaci s tak širokou strukturou. Pivko v kobce na Náplavce bodlo, i když mě pořád totálně škrábe v krku a není mi úplně dobře. Paní na Vyšehradě byla úsměvná, všude na Albertově byla totálně cítit tráva a videomapping na chrámu sv. Ludmily v rámci Signal festu byla příjemná tečka po celém užitém dni. Díky vám všem, že jsem se ani chvilku nenudil, níže ještě pár fotek a skic <3.

Vstupní aula Veletržního paláce. Ty luxfery vytváří takové příjemné tlumené světlo a ty moudré skleněné koule tomu dodávají šmrnc. Tenhle prostor působí naprosto majestátně.

S těmito hodinami jako by se čas zastavil.

Tohle mě hodně pobavilo. Je to chytré, tohle opravdu vymysleli, takový ostrůvek s pořádnou stříkačkou. Žádný požár už nás neohrozí!

Jedna instagramovka ze dvorku DRNu. Zaujalo mě, že architekt opravdu znovupoužíval materiály. Například ta recepce, schody, nebo i jenom výklady toho vstupního průjezdu na dvorek, kterých si ne každý musí hned všimnout,

Usmívat a mávat, protože nikoho nebolí nožičky, když jde po schodech navečer po tom krásném, ale i náročném dni. Sem určitě v blízké době ještš vyrazím, a na Folimanku taky.

Moc pěkné místo na Petrském náměstí. A tahle minimalisticky pojatá tělocvična byla příjemná. Jako malé dítě bych tam chodil rád, protože ta barva je jasná a úplně mě i teď motivovala začít skákat po koši.

Říkal někdo, že potřebuje žehlit? Je to sporná, budova, ale mně prostě přijde fascinující svojí konstrukcí. A když jsem se hledal nějaké informace a fotky a samotném průběhu stavby, nestíhal jsem pomalu dýchat.

A nějaké skicy. Jsou dělané dost na koleni většinou ve stoje, některé hotové, jiné zdaleka ne, ale co... jsou to skicy, ne? Místa určitě každý pozná.