Vojtěch Pobuda

Stále pracujeme na našem cvičení Types of spaces, cihlová ulička s různými místnůstkami u tabačky ve Španělsku, která vznikla v rámci festivalu Concéntrico. Už se nám ale doslova začíná stavět model pod rukama. Nejdříve však ještě přidávám skicu, kde jsme řešili nějaké poslední nápady, jak orientovat naše cihličky ze zadaného materiálu. Dostali jsme úzkou dřevěnou překližku 90 cm dlouhou a jednotný rozměr kostky 18x18 cm (což tedy platí hlavně pro ty, kteří dělají krychli, že). Nakonec jsme stejně zůstali u klasického skládání. Je to sice nejvíce práce, ale nemusíme nějakým složitým způsobem řešit, aby nám to vůbec drželo pohromadě. Zkusili jsme si to tedy rozměřit a rozhodli jsme se, že nejlepší bude dělat "cihličky" dlouhé 3 cm. Tím pádem nám s vynechaným místem pro dveře vychází jeden půlkruh na šest kusů. Na spojování jsme dostali drát, takže jsme vymysleli, že každou kostičku dvakrát provrtáme a následně je budeme "navlékat". Abychom byli schopni udělat rov

Jak jsem již dříve avizoval, pokračování naší tvorby s uličkou z cihel u bývalé tabačky od architektonického studia Palma+Hangar je tady! Během posledního ZANu jsme si utvořili trojice a každá si vylosovala jednu "kostku", jeden z těch boxíků. Na naši trojici (Anet, Petr a já) padla kryhle s vepsaným válcem. Nejprve jsme vytvářeli model té kostky, tak jak je/byla v tom Španělsku. Vyskádali jsme ho z malých hliněných cihliček, 100% normovaných. Následně jsem se zamýšlel nad zastřešením a nad modifikací naší kostičky. Vycházel jsem z toho, co jsme si říkali ve trojici. Původně jsme chtěli něco jiného, co by dalo najevo "Hej kámo, já jsem tady" :D, ale po regulaci a domluvě napříč celým ZANem jsme původně zamýšlenou špičatou střechu zavrhli. Moc by to křičelo, absolutně by to nezapadalo do celku a přeci jenom pořád řešíme všichni společně uličku jako celek. Tady na fotce výše jsem se pokusil zachytit mé myšlenky a myšlenkové pochody, jak by mohla vypad

Nevím, jestli jsem úplně pochopil zadání úkolu, ale snad ano :D. Svých 15 vybraných slov z naší procházky jsem utvořil do kompozice inspirované havlovými antikódy. 1) DRN, 2) Veletržní, 3) Kubánský, 4) Beton, 5) pisoáry, 6) Národní, 7) Kobka, 8) osina, 9) žehlička, 10) stříkačka, 11) střechy, 12) pivo, 13) tělocvična, 14) oranžová, 15) (trapně) Praha EDIT Antikódy vol 2, zjednodušeno

Jedu za tebou, metrem, pod muzeuuum... Ve středu 12. října jsme se vydali na celodenní procházku Prahou a jak bylo avizováno, byla to opravdu jízda. Podle hodinek jsem udělal přes 23 000 kroků a nachodil nějakých 20 km. Každý jsme měli připravený kraťoučký referát na nějakou stavbu po cestě a tenhle formát se mi moc líbil. Hodně jsme chodili, ale zároveň byl čas si oddechnout a poslechnout si nějakou zajímavost. Já osobně bych vyzdvihl návštěvu Veletržního paláce, kde nás paní krásně provedla, dostali jsme se i na střechu. Zároveň na ten dům měla trochu jiný pohled, když tam každý den pracuje, ale jako historička architektury nám měla hodně co říct. Věděl jsem, z jaké doby palác cca je, to člověk vyčte na internetu, ale nevěděl jsem například, že je to jenom jeden dům z celého komplexu, který měl vzniknout, ale k realizaci nikdy nedošlo. Nebo také jsem si nedokázal pořádně představit, jak takový veletržní palác fungoval, co se tam dělo a odehrávalo. To třeba mně osobně paní objasni

 Na dnešní hodině jsme se představovali! (a další práce si zaslouží vlastní příspěvek). Konečně po těch třech týdnech vím něco o lidech, se kterými budu trávit mnoho času dalších pár měsíců. Bylo to opravdu zajímavé, každý jsme jiní, ale osudy nás snesly dohromady k Šárce. Každý zadání pochopil podle sebe, takže to bylo rozdílné a mezikulturní, sešli jsme se opravdu z celého kontinentu. Níže přikládám fotku zápisků, co mě tak u každého zaujalo (a co mi třeba pomůže zapamatovat si jeho jméno :D; jestli to někdo čtete tak se vám omlouvám, jsem na tohle opravdu hloupý, dejte mi chvilku času a pár odpolední v ateliéru). A taky večerů u piva, protože k tomuhle se milerád přidám <3 . Já jsem svoji prezentaci pojal jako představení mých zájmů mimo architekturu a kreslení, které mě provázejí životem už od malička a udělali ze mě toho Vojtu, kzerého znáte. Když tak klidně sedím doma, tak si říkám, že jsem vlastně spoustu věcí nakousl, ale během těch 20 sekund vymezených na jeden sli