PechaKuchalight by us

 Na dnešní hodině jsme se představovali! (a další práce si zaslouží vlastní příspěvek). Konečně po těch třech týdnech vím něco o lidech, se kterými budu trávit mnoho času dalších pár měsíců. Bylo to opravdu zajímavé, každý jsme jiní, ale osudy nás snesly dohromady k Šárce. Každý zadání pochopil podle sebe, takže to bylo rozdílné a mezikulturní, sešli jsme se opravdu z celého kontinentu. Níže přikládám fotku zápisků, co mě tak u každého zaujalo (a co mi třeba pomůže zapamatovat si jeho jméno :D; jestli to někdo čtete tak se vám omlouvám, jsem na tohle opravdu hloupý, dejte mi chvilku času a pár odpolední v ateliéru). A taky večerů u piva, protože k tomuhle se milerád přidám <3 .

Já jsem svoji prezentaci pojal jako představení mých zájmů mimo architekturu a kreslení, které mě provázejí životem už od malička a udělali ze mě toho Vojtu, kzerého znáte. Když tak klidně sedím doma, tak si říkám, že jsem vlastně spoustu věcí nakousl, ale během těch 20 sekund vymezených na jeden slide jsem absolutně nestíhal říct všechno, co bych chtěl.

Jo takhle se jmenuju, to asi nepotřebuje další komentář :D. Snad jen že jsem z Jindřichova Hradce, malebného městečka na jihu Čech, kde jsem chodil na gympl, pařil s kamarády, a provozoval moje koníčky.

Od první třídy chodím do skauta. Dříve jsem si jako malý capart užíval programů a her, dneska už jako vedoucí pomáhám ve vedení oddílu a ve výchově dalších kluků, holek a na kurzu i budoucích vedoucích. Je to pro mě neskutečně inspirující činnost, protože můžu (nejenom) dětem předávat to, co jsem jako malý obdržel. Můžu ovlivnit životy spousty lidí, naučit je spoustu věcí nejenom o přírodě, historii, chování... Uvědomuji si obrovskou zodpovědnost, ale když člověk vidí, jak to nese svoje ovoce, jak děti postupně odrůstají a začínají taky pomáhat ve vedení, je to krásný pocit zadostiučinění. Zároveň mám díky skautu nejlepší kamarády, NA díky <3.
Na levé fotce jsme s jedním z mých nejlepších kamarádů, když jsme během pandemie pomáhali u testovacího centra. Nemocnice neměla dost lidí, tak nás oslovili a my de facto během večera sestavili týmy, které se točily ve službách. Po online hodině rychle zaklapnout notebook a utíkat k nemocnici se svačinou a termoskou čaje na odpoledne. I o tom je skauting, o službě druhým a společnosti. Jo a tuhle fotku nám přesdílel nejdříve republikový účet Junáka a později i celosvětová skautská organizace na twitteru, žádosti o autogramy bohužel nepřišly :DD.

Oslím můstkem se další fotkou z tábora dostávám k mojí lásce k hudbě. Vyrůstal jsem na klasické kytaře, později si k tomu přibral baskytaru a začal hrát ve S/w/inging saxophones, se kterými nám to opravdu pálilo a moc mě mrzí, že jsem je kvůli studiím musel opustit. Svoji hudební zuškovou kariéru jsem končil s kontrabasem a víc cool a zároveň nepraktický nástroj prostě neznám :D. Krásné hluboké tóny jsou jedním z nejlepších moodboosterů a mnohokrát mě udržely nad vodou.

Taky běhám orienťák. Nikdy jsem nebyl špička ligy, protože s těmi ostatními aktivitami jsem neměl čas trénovat každý den. Takhle zpětně, když se nad tím zamýšlím, bych řekl, že i díky běhání trávím rád čas v lese. Občas se člověk sám ztratí a pak se musí najít. Nikdo mu nepomůže, je tam sám na sebe, ale chybami se člověk učí a příště už se třeba neztratí a výběh si užije.
Levá fotka je ze závodů v Terezíně, kde jsme běhali těmito průchody. Ale i tunely, kde člověk neviděl na krok, nebo kde jsem se já se svými 192 cm musel pohybovat skoro po čtyřech.

Ve druháku jsem opustil naši kotlinu a vydal se na školní rok do Německa. Skončil jsem v Hamburku a tohle město mi přirostlo k srdci. Neskutčně mě to posunulo, uvědomil jsem si spoustu věcí o sobě, naučil se jazyk, získal druhou rodinu (se kterou jsem na levé fotce). Volný čas jsem trávil procházkami a obdivováním architektury především ve Speicherstadtu a HafenCity. Přesto, že jsem zde nachodil spoustu kilometrů, mám pořád co objevovat. Vždycky se sem vracím se slzami v očích. Můj pobyt skončil nešťastně kvůli covidu, odsunuli mě zpátky do Čech. Ale i negativní zkušenost je zkušenost, ze které si člověk může něco odnést. A přejít hranici s kufrem a kytarou na zádech uprostřed Krušných hor, když všichni šílí a šijí roušky z každého kusu látky, který najdou, určitě patří mezi ně :D.

Posledním slidem jsem chtěl naťuknout to, že rád fotím, ale absolutně to poslední dobou nestíhám :D. Elbphilharmonie asi všichni známe. Pro Hamburčany věc never ending sporů, ale krásná a velmi fotogenická budova. Balkon Hamburku, jak ji tehdejší starosta nazval. Noční oblohu mám z letošního tábora. Dva týdny bez signálu uprostřed lesa, prostě idylka na prázdniny.

Jejda, koukám, že jsem se rozepsal trochu víc, než jsem původně chtěl... no nic, kdo jste to dočetl až sem, dejte mi vědět a po dalším aťáku dáme pivo :D. A jak stálo dneska na výstavě v DOXu, kde jsme byli s invalidním vozíkem, Peace is super.